Dne 6. listopadu 1941 byla v pařížském Velkém paláci slavnostně otevřena pod patronací vichystického režimu velká výstava s názvem „Evropská Francie“. V dubnu 1942 byla výstava znovu otevřena pod označením „Nový život“. O měsíc dříve bylo ve Wagramském sálu na stejnojmenné ulici otevřena expozice „Bolševismus proti Evropě“. Obrovský nápis hlásal: „Sjednocená Evropa, to je sjednocená práce, jednotné úsilí, zvýšená rentabilita, více volného času, více prosperity, konec válek, dosažení svornosti.“

Od října 1941 byla německá invaze do Ruska prezentována ve Francii jako společná akce na podporu evropské kultury proti bolševismu, který je produktem asiatského barbarství. Pravidelný výčet ruských ztrát byl doprovázen sloganem: „Triumf Německa, které bojuje za novou Evropu.“

Maršál Pétain ve svém rozhlasovém projevu dne 30. října 1940 zdůraznil, že jeho vláda ve Vichy jedná „v rámci konstruktivních aktivit nového evropského řádu“. Pierre Laval, původně levicový politik, dřívější pacifista vzešlý ze socialistického hnutí, později premiér kolaborantské vichystické vlády, proslul výrokem: „Přeji si německé vítězství, neboť bez něho by se zítra všude usídlil bolševismus“.

Jedna z tehdejších „neziskových organizací“ (Comité ouvrier de secours immédiat) hlásící se k „opravdové evropské socialistické solidaritě“ vyzývala k dobrovolnému nasazení pracujících při opravování poškozené vojenské techniky. V roce 1943 její aktivisté vylepovali plakáty, na nichž muž v modré pracovní kombinéze chránící štítem svoji ženu a dítě zahání kladivem ruského medvěda. Doprovodný nápis zněl: „Dělníku! Tím, že pracuješ pro Evropu, chráníš svoji zemi a svůj domov!“

Dneska už jsme naštěstí mnohem dál. Německý kancléř a francouzský prezident při své společné návštěvě Kyjeva odsoudili barbarství Ruska, jež se stalo symbolem neuvěřitelné krutosti a nesmyslného násilí. Zdůraznili, že Ukrajinci „každý den brání hodnoty demokracie a svobody, které jsou základem evropského projektu“. Francouzský prezident Macron prohlásil, že Ukrajina musí zvítězit, a spolu s německým sociálně demokratickým kancléřem Scholzem přislíbili Kyjevu více nejmodernějších zbraní. Dodávky dalších a dalších zbraní, podle slov obou státníků, urychlí příchod míru.

Obě historické konstelace pochopitelně nelze srovnávat. Nelze dost dobře ani hlouběji analyzovat jejich naprostou odlišnost. Není totiž možné konstruovat ani v badatelských hypotézách jinou interpretaci současného dění, než je ta, která je politicky závazně stanovena a de facto uzákoněna pod hrozbou sankcí. Každá jiná intepretace by byla považována za souhlas s nepřítelem. Dokonce i slavný výrok Maxe Webera, na kterém spočívá moderní společenská věda („Pochopit, neznamená souhlasit“) dnes zavání přečinem možného naslouchání pochybovačům. Něco takového si žádný demokratický režim, podle názoru dnešních strážců evropských hodnot, nemůže dovolit. Ze strachu nebýt podezíráni z čehokoliv, zbavujeme se i možnosti porozumět.